Time-manažment a autokoučink jako prevencie školní neúspěšnosti žáku

Problém zvaný prokrastinace

Častým problémem žáků je špatné rozvržení času spolu s nadužíváním sociálních sítí a pocit, že dotyčný má vše pod kontrolou, v důsledku čehož se dostává do známého problému zvaného prokrastinace. Pokud si myslíme, že prokrastinující žák si s problémem dokáže poradit sám, jsme na velkém omylu. Prokrastinující člověk se dostane do zacykleného stavu, z kterého nevidí východisko, přijde o veškerou energii a v důsledku toho se v podstatě vzdá jakéhokoliv pokusu o řešení situace. Možným řešením je udělat první krok a stanovit jasný a srozumitelný plán na postupné zdolání nahromaděných úkolů.

Příklad:

Podobným způsobem můžeme pracovat se svými žáky. Vyčleníme si na řešení čas a dáme jim prostor, aby svůj problém mohli sdílet s námi. V rámci vyčleněného času jim můžeme nabídnout trénink různých technik, které mohou v budoucnu působit jako prevence před podobným problémem a rovněž mohou pomoci k osobnostnímu rozvoji dospívajícího člověka. Můžeme připravit velmi jednoduchý, a pro žáky poutavý projekt, v němž navážeme na projekt věnovaný diagnostice stylu učení (Švamberk Šauerová, 2016b) a nabídneme žákům možnosti, jak kromě správného stylu učení využívat i metody správné organizace času a metody k vlastnímu rozvoji.

Edukační projekt

Projekt lze uchopit jako krátkodobý či střednědobý, velmi záleží na možnostech učitele, který se daného projektu chce ujmout. Pokud se nepodaří domluvit změnu v rozvrhu a zrealizovat projekt během celého dopoledního bloku, lze využít vlastních hodin po delší dobu, s tím, že žáci vybrané techniky plní v domácí přípravě, kde si ověřují účinnost nabídnutých metod.

Základem prezentovaného edukačního projektu jsou:

• podpora reálného sebehodnocení (jako součást hodnocení tzv. vlastní sebeúčinnosti),
• osvojení si zásad správného time managementu,
• metody koučinku a autokoučinku založené na efektivní práci s cílem, jeho hodnocení a metody vedoucí k osobnostnímu rozvoji, které můžeme využívat sami v domácím prostředí.

Při realizaci projektu je velmi důležité, aby pedagog dobře žákům vysvětlil smysl a cíl projektu a věnoval pečlivou pozornost průběžnému poskytování reflexe žáků ve skupině i vlastní sebereflexi každého z nich. V závěru projektu je vhodné vyžádat si zpětnou vazbu od každého žáka, možné je využít i krátkého dotazníkového šetření, které umožní každému z dětí soukromé vyjádření vlastních pocitů bez obav z prezentace před ostatními.

Edukační projekt má několik částí, které lze realizovat jako celek i jako samostatné části. Každé části je věnován samostatný úsek textu. Záleží na časových možnostech učitele i jeho zkušenostech s vybranými aktivitami, případně ochotě věnovat se hlouběji metodám, s nimiž příliš zkušenost nemá.

Fáze ‒ Podpora reálného sebehodnocení jako součást hodnocení sebeúčinnosti

Sebeúčinnost můžeme chápat jako sebedůvěru v sama sebe. Je to schopnost ovlivňovat svůj životní prostor, plánovat, organizovat a realizovat aktivity, které jsou nutné k dosažení našich cílů. Projevuje se vytrvalostí v obtížných situacích, kladením si vyšších cílů, schopností kontrolovat svůj životní prostor. Vnímání vlastní účinnosti se týká zejména přesvědčení o vlastní schopnosti kontrolovat situace, do kterých se dostáváme jako aktivní účastníci. Jde o vlastní názor, že jsme schopni ovlivňovat náš život, nikoliv že jsme hříčkou již předem daného osudu. Tato představa nejčastěji ovlivňuje volbu aktivních způsobů řešení náročných životních situací, častěji se u takových lidí setkáváme i s „příznivějšími“ variantami obranných mechanismů, které spíše vedou ke konstruktivním způsobům řešení problému – např. superkompenzace, náhradní cíl (oproti volbě rezignace, apatie, únik do nemoci, regerese).

Vysoké očekávání vlastní účinnosti působí na utváření optimistických životních postojů a má souvislost s vyšší aspirační úrovní (stanovení si cílů), do velké míry souvisí i s kauzální atribucí – tedy s tím, čemu při úspěchu či neúspěchu připisujeme příčinu (naší píli, naší lenosti, štěstí, dobrému počasí, slabému soupeři, dobrým otázkám u testu, přístupu učitele apod.).

Zajímavé je, že u těchto lidí nacházíme i větší vytrvalost. Někteří odborníci hovoří v této souvislosti