Využití individuálního vzdělávacího plánu v práci učitele

Podstatnou okolností při práci s IVP je přístup učitelů nejen při jeho zpracování, ale i při jeho využívání v edukační realitě. Často je možné se setkat jak se situací, kdy je IVP chápán jako formální dokument, a to jak ze strany učitelů, kteří v řadě případů doporučení z plánu nerespektují, tak na straně rodičů, kteří zaujímají postoj, že učitelé mají jen povinnosti vyplývající z IVP a že dítě má mít jen úlevy a na straně rodiny žádné úkoly nevidí. S takovým postojem na straně rodičů se můžeme v posledních letech setkat relativně dost často a je velmi důležité, aby obě strany (učitelé a rodiče) dobře chápali význam IVP při práci s dítětem se specifickými vzdělávacími potřebami (na jejichž podkladě je právě doporučeno vypracování IVP).

Význam IVP

Cílem IVP je vytvořit dítěti takový výukový plán, v němž dítě dosáhne stejných edukačních cílů, jako spolužáci, ale za pomoci jiných edukačních metod a postupů. Plán rovněž stanoví způsoby ověření a hodnocení osvojených dovedností a znalostí, a to s ohledem na charakter specifik, které dítě handicapují. Tuto skutečnost často špatně chápou někteří rodiče, kteří si pod pojmem IVP přestavují „úlevy“ z výuky a nechtějí pochopit, že v podstatě nejde o úlevy z cílů výuky, ale úlevy ze standardních vyučovacích postupů a ověřování, což klade na všechny zúčastněné daleko vyšší nároky, než při standardní edukaci, jde např.o:

• práci s jinými pracovními listy,
• jiný způsob procvičování doma za pomoci různých pomůcek,
• prodloužený čas pro ověření, prodloužení nácvikového období v domácí péči,
• reedukační cvičení prováděné pravidelně doma,
• pravidelné návštěvy reedukačního pracovníka,
• kontroly v pedagogicko-psychologických poradnách,
• častou komunikaci s učiteli,
• zajištění klidného prostředí dítěti při domácí přípravě,
• vhodnou volbu volnočasových aktivit vedoucích ke snížení stresu, jímž často děti se specifickými vzdělávacími potřebami trpí.

V praxi se lze ale setkat i s učiteli, kteří přesouvají odpovědnost za zlepšení žákova stavu jen na rodiče a sami argumentují množstvím žáků s podobnými obtížemi ve třídě, nedostatkem času a financí, poukazují na to, že rodiče s dítětem „málo trénují“ (a prokazatelně to není pravda), nechtějí přistoupit na doporučení poradenských psychologů a argumentují, že kdyby se rodiče s dítětem skutečně učili, tak by dítě obtíže ve škole nemělo, tedy nejsou ochotni vůbec takové diagnózy jako např. dyslexie či dysortografie přijmout.

Nicméně, předpokládejme, že na straně učitelů jde spíše o výjimky a pojďme si ukázat, v čem tkví významná pozitiva individuálního vzdělávacího plánu.

Kvalitně vypracovaný individuální vzdělávací plán, dodržovaný všemi subjekty edukačního procesu, má přínos v níže uvedených oblastech (Zelinková, 2007):

• Umožňuje žákovi pracovat podle jeho schopností, individuálním tempem, bez ohledu na učební osnovy, bez stresujícího porovnávání se spolužáky. Není překážkou k dalšímu vzdělávání, ale pomůckou k lepšímu využití předpokladů. Má též hodnotu motivační. Jak uvádí Zelinková, cílem není hledat úlevy, ale najít optimální úroveň, na níž může integrovaný žák pracovat.
• Umožňuje učiteli pracovat s dítětem na úrovni, kterou ono dosahuje, bez obavy z neplnění požadavků učebních osnov. Je východiskem plánovité aktivity ve vztahu ke konkrétnímu integrovanému žákovi. Je vodítkem pro individuální vyučování a hodnocení. Nové údaje získávané v průběhu vyučování slouží jako zpětná vazba a vedou k úpravě plánu podle dosažených výsledků.
• Do přípravy se zapojují i rodiče, kteří se tak stávají spoluodpovědnými za výsledky práce svého dítěte. Jsou seznámeni se stávající situací a perspektivou dítěte. Využívají tak svého práva ve vztahu k dítěti, ale též na sebe přebírají odpovědnost.
• Aktivní účast žáka mění jeho vlastní roli v edukačním procesu. Není pasivním objektem působení učitele a rodičů, ale přebírá odpovědnost za výsledky reedukace (Zelinková, 2007).

Seznámení s vypracovaným individuálním plánem se stvrzuje podpisem všech zúčastněných subjektů edukačního procesu – tj. podpisy všech učitelů, kteří dítě vyučují, dále se podepisuje pracovník PPP (SPC), vedení školy a rovněž rodiče žáka a žák sám. Svým podpisem tak stvrzují nejen seznámení s postupy osvojení učiva v jednotlivých předmětech a se způsoby hodnocení znalostí a dovedností, ale rovněž se podpisem zavazují k určitému chování (forma reedukace, frekvence reedukace, realizace aktivit vedoucích ke zmírnění obtíží apod.).

Bohužel, jak již bylo řečeno, v praxi se lze setkat stále často s formálním přístupem k vypracovaným individuálním plánům. Ve školách se učitelé řídí mnohdy podle naprosto nedostatečně vypracovaných plánů, ty pak logicky vůbec nemohou umožnit efektivní dosažení edukačních cílů a situace dítěte se nezlepšuje. Často je možné v takové situaci vidět i vyšší konfliktovost mezi učiteli a rodiči, zvláště tam, kde rodiče poctivě plní reedukační plán a logicky se dožadují dodržování individuálního vzdělávacího plánu, resp. doporučení z pedagogicko-psychologické poradny, případně speciálně pedagogického centra. Učitel plán sestavuje na základě výsledků diagnostiky a s ohledem na potřeby dítěte.

Obsah  Individuálního vzdělávacího plánu

V individuálním vzdělávacím plánu uvádíme:

• IVP se stanoví v případě potřeby především pro individuálně integrovaného žáka (SPU, SPCH), žáka s hlubokým mentálním postižením, vážným zdravotním postižením, případně také pro žáka skupinově integrovaného nebo pro žáka speciální školy. Opomenout nelze ani žáka výjimečně nadaného, i takový žák má speciální vzdělávací potřeby.
• IVP vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy, závěrů speciálně pedagogického vyšetření nebo psychologického vyšetření školským poradenským zařízením, popřípadě z doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost, odborného lékaře nebo dalš