Efektivní a neefektivní způsoby komunikace

Pro pedagogickou praxi lze dnes doporučit řadu postupů a nástrojů, které mohou učitelům při řešení komunikačních problémů (ať už se žáky či s rodiči) významným způsobem napomoci a které přispívají k vyšší efektivitě pedagogického působení. V první řadě patří mezi základní doporučení autentická a otevřená komunikace, pedagogický takt a empatie.

Řada odborníků jako základní prostředek „zlepšení“ obecné komunikace doporučuje sestavení určitého „kodexu komunikace“, který budou dodržovat všichni pedagogové dané školy. Jedná se o seznam pravidel, která bychom v interakci měli dodržovat, čímž maximálně přispějeme k tomu, že komunikace bude srozumitelná, otevřená, efektivní.

Mezi základní pravidla komunikace bychom měli zařadit:

• pozitivní postoj učitelů k žákovi (rodičům),
• přiměřený prostor a čas pro komunikaci,
• individuální přístup (respektování specifik, včetně soukromí pro komunikaci),
• volba vhodných strategií komunikace,
• volba vhodných prostředků verbální a neverbální komunikace (v oblasti verbální komunikace sem vřazujeme jak lingvistické, tak paralingvistické aspekty komunikace, v oblasti neverbální pak např. dodržení přiměřené vzdálenosti při komunikaci, uvažujeme působení očního kontaktu, tělesného postoje, pohyby rukou, nohou, gest, mimiky i celkového našeho vzhledu, zařazujeme sem např. i práci s časem během komunikace či úpravu prostředí),
• způsob formulace a pokládání otázek v pedagogickém procesu,
• informování o očekáváních školy a učitele (viz obrázek očekáváních učitelů, rodičů a žáků s ohledem na cíl výuky, úspěšnost žáka, výchovné metody apod.),
• podpůrné služby (diagnostické služby, služby školního psychologa, možnosti náprav SPU, zapojení do volnočasových aktivit apod.),
• dodržování předem a srozumitelně stanovených pravidel,
• trpělivost a srozumitelný způsob vysvětlování, 
• dodržování etiky v komunikaci, tzn. dodržování zásady nesdělování informací o žákovi před jinými žáky, učiteli či rodiči (např. věty typu: A teď bude číst „dyslouš“ Jára….),
• dostupnost komunikace (funkční telefonní linka, funkční mailové adresy, umožňuje-li škola kontakt s učiteli pomocí mailových adres),
• dostupnost informací o odborných pracovištích při řešení různých krizových situacích dítěte a v rodině.

Dodržujeme-li výše uvedená obecná pravidla pro komunikaci s rodiči a žáky, je možné tato obecná pravidla doplnit konkrétními radami, jak komunikaci zefektivnit. V odborné literatuře lze v současné době najít řadu zajímavých podnětů, které lze v pedagogické praxi využít. Mezi nejvýznamnější autory lze zařadit  např. Vališovou (Asertivita v rodině a škole), Gillernovou a kol. (Sociální dovednosti učitele), Kopřivu a kol. (Respektovat a být respektován), Čapka (Třídní klima a školní klima) a řadu dalších. Při zlepšování naší komunikace se žáky je velmi důležité si uvědomit, které způsoby komunikace lze vřadit mezi pozitivní způsoby a které patří do oblasti negativních způsobů komunikace. Velmi pěkný přehled poskytují již zmínění autoři Kopřiva a kol. (2015), kteří tyto způsoby rozdělují do jednoduché tabulky (viz obr.