Syndrom vyhoření u pedagogů

Učitelské povolání je přímo spojeno se vznikem konfliktních a stresových situací. Učitel je při výkonu svého povolání ve styku s mnoha lidmi a jeho povinností je neustále sledovat, kontrolovat a odpovídat na jejich dotazy, reakce a požadavky. Musí průběžně řešit nesčetné množství dílčích úkolů a problémů a přitom nesmí ztratit ze zřetele hlavní cíl. Zároveň je ve škole neustále sledován a kontrolován žáky, vedením školy a mimo školu se přidává rodičovská veřejnost a široká veřejnost. Tato přemíra podnětů může vést k podrážděnosti a narušení neuropsychické rovnováhy.

Pro vznik syndromu vyhoření u učitelů je klíčové, pod jak silným stresem učitel je a jak dlouho tento stres trvá, aniž by se jej podařilo zmírnit nebo omezit. Učitelská profese přináší stres z více zdrojů, a tím je stresová zátěž vyšší a je obtížněji redukovatelná.

Stres ve školství lze z typologického hlediska hodnotit jako jeden z nejnebezpečnějších, neboť zde dochází k prolínání dlouhodobě působícího (chronického) stresu se stresem akutním, navíc často vyvolávaným odlišnými faktory. Tato situace v podstatě neumožňuje učitelům, aby si vytvořili obranné mechanismy vůči konkrétnímu faktoru, neboť jsou vystavováni stresorům dalším, a to v různé intenzitě, délce i směru působení. 

Tím, že na učitele působí stresy různé povahy (krátkodobé a dlouhodobé), aktivují se v těle i různé obranné mechanismy, jejichž vzájemné účinky ale brání návratu organismu do rovnováhy.  Metabolismus člověka je připraven neustále na řešení krizové situace a jede „stále na plný výkon“.

Vliv osobnostních faktorů na vznik syndromu vyhoření

O plném rozvinutí syndromu vyhoření u učitelů ve velké míře rozhodují osobnostní faktory. Vnitřní nastavení, které jim dovolí se stresory se lépe vyrovnat. Vždy se jedná o vztahy, kdy míra vyhoření odpovídá dispozičním a osobnostním faktorům. Mezi těmito osobnostními faktory se jeví jako klíčové:

• Self-efficacy (osobní zdatnost, účinnost) – schopnost ovlivňovat svůj životní prostor, plánovat, organizovat a realizovat aktivity, které jsou nutné k dosažení vzdělávacích cílů. Projevuje se vytrvalostí v obtížných situacích, kladením si vyšších cílů. Kdo pociťuje ztrátu kontroly nad svým životním prostorem (prací) má vyšší sklon k negativním reakcím, které se projevují obviňováním okolí.
• Typ kauzální atribuce a tzv. „locus of control“ – což lze vysvětlit jako naše přesvědčení o tom, že jsme schopni (či do jaké míry jsme schopni) ovlivnit chod našeho života, výsledky naší činnosti, čemu připisujeme příčinu při našem úspěchu či neúspěchu (zda vnitřním příčinám – např. naše úsilí, nebo vnějším – např. štěstí, lepší soupeř, náhoda).
• Emoční regulace – především zvládnutí konfliktů. Samotné projevování emocí je důležité jako zpětná vazba v pedagogickém procesu. Učitelé, kteří mají schopnost emoční regulace, vytvářejí příjemné školní klima, což posiluje pozitivní interakci mezi žáky navzájem a i mezi učitelem a žáky.
• Sociální podpora – sociální podpora se jeví jako jazýček na vahách. Pocit vyhoření se dostavuje u těch vyučujících, kteří pokládají investice do vztahů s žáky, kolegy, rodiči za vyšší, než zisky v podobě spolupráce, pozornosti a opory.

Vliv demografických faktorů

Nejčastěji diskutované demografické faktory ovlivňující míru ohrožení syndromem vyhoření jsou pohlaví a věk spolu s délkou pedagogické praxe.

U délky pedagogické praxe se uvádí, že nejohroženější skupinou jsou začínající učitelé, kteří školství opouští v prvních třech letech praxe. 

Je to především z důvodu nenaplnění představ a očekávání. Dá se říci, že je to takový první kontakt s realitou. Dalším významným důvodem je nezvládnutí profesních postupů (učitelské řemeslo). Vliv věku na míru ohrožení syndromem vyhoření jde ruku v ruce s celkovým zdravotním stavem a rozsahem zdrojů, které má člověk k dispozici.

Vliv věku se podílí především na pracovní výkonnosti. Vliv pohlaví na míru ohrožení vyhořením je významným faktorem. Obecně platí, že ženy učitelky, spíše než muži učitelé, mají vyšší spokojenost, menší výskyt stresu a nižší emoční vyčerpání.

• Pro ženy jsou nejsilnějšími stresory kontakt s žáky a zvládnutí třídního kolektivu při výuce.
• Pro muže jsou nejsilnějšími stresory nízké finanční ohodnocení, omezená možnost kariérního růstu a celkově nízká společenská prestiž učitelského povolání.

Z hlediska vzniku syndromu vyhoření je učitelství vysoce rizikovým povoláním.

Jako nejvýznamnější se jeví následující okolnosti:

• permanentní pobývání v emočně náročných interakcích,
• pracovní podmínky znemožňující průběžné zotavování,
• nízké společenské ohodnocení učitelské profese.

Menší pravděpodobnost vyhoření je u učitelů, kteří se cítí kompetentní a zdatní – mají vyšší tzv. self-efficacy.

Viac k téme v príspevku Jak na syndróm vyhoření? (príznaky, prevencia, rozvíjanie osobnostných kompetencií).