Podozrenie na šikanu treba dôkladne prešetriť

Stupňujúca sa agresivita v školách je vážnym problémom. S čím súvisí jej nárast?

Nejsem si jist, že tomu tak opravdu je. Neznám žádný seriózní výzkum, který potvrzuje, že se v řádu desetiletí agresívní chování žáků a studentů ve školách plošně významně zvýšilo. Samozřejmě, i já potkávám spoustu pedagogů, kteří jsou bytostně přesvědčeni, že žáci/studenti se dramaticky mění. Líčí otřesné příběhy, co všechno si děti dovolí. Chovají se opravdu děti asociálně z důvodu rozpadu rodin a jejich nefunkčností, dramatickou změnou životního stylu, ztotožněním se s virtuálními vzory z filmů a počítačových her a převzetím jejich norem chování? Anebo obecně rozšířená skepse pedagogů souvisí s tím, že jsme o dvacet let starší a opotřebovanější, kdy jakékoli překážky se nám zdají být násobně větší s tím, že například téma šikany bylo před třiceti lety tabu a moc jsme se o ní nedozvídali? Může souviset i s tím, že děti dnes jsou svobodnější a děti i rodiče si jsou mnohem více vědomi svých práv než kdysi my? Jeden můj dobrý známý a dlouholetý ředitel školy, když kdysi začínal, položil všem dětem ve škole pár jednoduchých otázek. Jedna z nich byla: „Jaké slovo se ti vybaví, když se řekne škola“. Nejčastější odpovědi byly: strach, stres, nuda. Ten ředitel si umínil, že to je to hlavní, co chce ve své škole změnit. Vždy, když se o něčem rozhodoval, přemýšlel, co to přinese dětem. A vybíral ta řešení, které pro děti znamenaly méně strachu, stresu, nudy. Dělá to tak dodnes, s agresivitou nemá žádné problémy a v „jeho“ škole je radost pobýt.

Čo môže byť jej spúšťačom šikany v škole?

Osobně se domnívám, že průkazný nárůst agresivity v některých školách je způsoben v prvé řadě tím, co se uvnitř těchto škol děje. Témata a způsob výuky dětem nedává smysl, neodpovídá jejich potřebám, nikdo se jich neptá na jejich názor a zkušenosti. Děti jsou nedemokraticky a bez vysvětlení tlačeny a nuceny do nesmyslné práce. Tím nemyslím, že je potřeba se dětem podbízet a že veškerá výuka má běžet na tabletech za dunění dubstepu. Většina učitelů je ale ještě dnes přesvědčena, že jejich hlavním úkolem je v prvé řadě „probrat všechnu látku“. Každý den mají dobrý plán nakrájený do 45 minutových úseků, kdy přebíhají mezi jednotlivými třídními kolektivy a snaží se popostrčit poznání dětí o kousek dál. Jsou rozčíleni a rozčarováni, pokud cokoli jejich svaté úsilí naruší – ať už je to třídní výlet, oběžník nebo nudící se puberťák. Na využívání konfliktů se žáky jako reálného a přirozeného zdroje pro sociální učení, hledání příčin konkrétních projevů sociopatologického chování jednotlivců, na profesionální budování zdravých vztahů v tří